středa 4. září 2013

Máte rádi Brahmse?




Řekni mi, že čteš, a já ti povím, že je to dobře. Ať už jsou to romány, fantasy, denní tisk, odborná literatura, harlekýny nebo detektivky, určovat podle toho, jaký jsi člověk, to rozhodně nebudu. Ne, že by to, co člověk čte, na něj nemělo žádný vliv, ve skutečnosti to ale vůbec nemusí vypovídat o tom, jestli je dobrým člověkem.


Za to, že a co čtete, se stydět nemusíte, ale pokud chcete přelstít takové lidi jako já, kteří s oblibou zvědavě šmírují, co druzí v dopravních prostředcích čtou, retro sešitový obal na knihu se vám bude hodit jako ušitý. Naše sešitové maskování před zvědavci a ušpiněním knihu ochrání!




























A na tom mně osobně nejvíc záleží. K výhodám zmoudřelé dospělosti patří, že ostatní čím dál méně vědomě i podvědomě posuzujete podle vzhledu, majetku, vzdělání či snad sečtělosti. Zejména během posledních čtyř let jsem potkala tolik lidí, že bych mohla vyprávět o tom, jak málo můžou tyto dané proměnné odpovídat předpokládaným vlastnostem a chování. Vyprávět to ale nebudu, čtěte knihy, tam to všechno je!






Dobrou zprávou ovšem je, že dobrý člověk ještě žije ( - kdo nevěří, ať se kouká kolem a na internetu – požehnané budiž toto přeinformované médium za dodávání víry v lidi). Stejně jako dobré knihy. Stejně jako dobré názvy pro ně. Také si vybíráte četbu podle názvu? Já ne vždy, ne výhradně, ale velice často - a málokdy jsem litovala. Na světě nejsou jen pomeranče, Paměť mojí babičce, Nebe nezná vyvolených… Některé názvy nenechají knihu zavřenou. A propó – máte rádi Brahmse?



























Když jsem u těch dobrých lidí, Johannes Brahms byl dle životopisců a Wikipedie velkorysým a laskavým člověkem, který nezištně pomáhal talentovaným umělcům. To Françoise Saganová, francouzská rebelka, která přitáhla k sobě mou pozornost právě názvem knihy Máte ráda Brahmse?, byla poněkud rozporuplnější osobou. 



























Nespoutaná autorka okouzlila mé náctileté srdce tak, že jsem si od ní v zátahu přečetla všechno (všechno = dostupné v blízkých knihovnách). To se mi ještě nestalo, říkala jsem si tehdy. To se mi často nestává, říkám si dnes. Vlastně bych to dokázala vyjmenovat prsty jedné ruky – Jules Verne (na toho jsem si tehdy s Francoise nevzpomněla), Karel Čapek, Françoise Saganová a a.. no jistě Agatha Christie. Sama nevím přesně, proč zrovna oni. Kdysi ve škole četly některé holky jednu knihu za druhou od Lenky Lanczové. Nešlo mi do hlavy, že někdo může číst od jednoho autora „všechno“. S Françoise Saganovou jsem strávila jedno krásné léto a důvěrně jsem jí začala říkat „moje Lenka Lanczová.“




























A kdo je vaše Lenka Lanczová?



 

5 komentářů:

  1. mojí Lenkou Lanczovou je v chlapském podání rozhodně Jostein Gaarder a Richard Bach :)

    OdpovědětVymazat
  2. hermann hesse, zenová poezie :-)
    krásný blog.-) m.

    OdpovědětVymazat
  3. To je pěkné! :o) Muži/autoři mohou být jistě i častěji "Lenkou" než ženy (i jen proto, že je jich víc).
    Děkuji moc za zastavení :o)

    OdpovědětVymazat
  4. U mě jednoznačně vede Alberto Moravia ....... ať žije povinná četba, ale já ho mám vážně ráda ....Horalku a Římanku jsem četla snad stokrát ..... Marki

    PS: Krásný blog, krásné příspěvky, krásné fotky .... už se moc těším na příští návštěvu!

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, mám ráda Brahmse, kniha podtrhaná v pubertě, pochopená až teď :-)
    Krásný blog.

    OdpovědětVymazat